Listopad 2022

Drobotina / #drobottina aneb Beskydské vrcholy nad 800 m n. m. – 2. část

sobota, 19. listopad 2022, přečteno 12568×

Už to brzy budou dva roky, co s mladým lovíme beskydské vrcholky, které „vyrostly“ nad 800 m. A byly to krásné roky. Spousta milých výletů, z nichž jsme se k mnohým v různých obměnách a ročních obdobích vraceli. Nicméně dlužno podotknout, že postupem času je náš „lov“ čím dál tím těžší. No ne, že bychom si záludně nechali ty největší krpály na konec – spíše je stále složitější u obskurnějších vrcholků bez čárkovaného značení vymyslet celkovou logistiku a vlastně i seriózní trasu. Stále častěji na Mapách přepínám na satelitní pohled a pod vousy vytipovaným kopečkům spílám své „Kudy na tebe, potvoro zalezlá!“. Někdy i sprostěji. Kdybych měl korunu za každé uvíznutí v křoví s hlasitým zvoláním „Tudy ne!“, možná bych mohl změnit zaměstnání na poloviční úvazek – Velkostatkář promine. Zpět k tématu, tohle bloudění je svým způsobem vlastně moc fajn – mám totiž skvělého malého parťáka, co neremcá. Mohl bych vzpomenout, jak jsem jednou v noci „zakeřil“ s kolegy z práce, když jsem jim chtěl vyjít vstříc a slíbil zkratku. To bylo poznámek! Jako vlaštovek na podzim. Ale už opravdu zpět k tématu. Když se naše společná tabulka s aktuálně připravenými 83 vrcholy téměř celá vybarvila – žlutě označuji splněné vrcholy – začaly víkendové lovy nejen těžknout, ale připomínat tak trochu večerní nájezdy na ledničku. Znáte to, „mlsná“ vás k ní přivede, otevřete ji, omrknete nabídku a zase ji s deziluzí zavřete, aniž byste z ní cokoliv vzali. Za deset minut se situace opakuje. No ne, že by se za tu dobu v lednici něco změnilo, to jen člověk tak nějak přehodnotí nároky. A s túrami, když zbývá posledních 7 vrcholů původně vytyčeného seznamu, je to úplně stejné.

„Táto, kam půjdeme o víkendu?“
„No, můžeme na Čupel, Černou horu sever, nebo na Kyčeru.“
„A něco jiného?“
„No… Byla by tu Kyčera, Čupel, případně Černá hora sever.“

Vrásky nám to však nedělá. Jelikož v naší horsky šmatlavé domácnosti za ty dva roky tak nějak spontánně vedle „drobottiny“ vznikly další hry, a to navazující #ttisícovky a samozřejmě celé a obrovské Jeseníky. Nenudíme se a ani trochu nezahálíme. Nakonec vždy totiž máme tajné eso v rukávu, kterým je opakování. To opakování, co je matkou turistiky!

Takže jaká byla naše 2. část lovu beskydských vrcholů nad 800 m n. m.? (Pozor, neplést s druhou polovinou.) Je to zase takové štěbetání v čase, kde každá skupinka má „cosi“ společného…

18. Osamocení v davu

25. 9. 2021, 14 km, 685 m

Okrouhlý

Pustevny, synonymum pro kvanta lidí, masovou tlačenici – ať je, či není hezky. A co „Pustevny bez Pusteven“? „Ale jistě, ozvalo se ze sluchátka…“ Našli jsme způsob, jak se davům vyhnout. A s ním i Okrouhlý – milé a tiché místo, které nám svou atmosférou učarovalo.

Mjaší

Nahoru po modré, rychle přeběhnout pár metrů „Václaváku“ a zase mimo zájem davů po Lesenické NS, dolů po zelené. Cestou přes malebný Mjaší – místo, které zjevně zná jen lesní zvěř a ti, co stahují data z fotopasti na stromě u krmítka. Díky, jen jsme se zastavili.

19. Zvědavé bloudění vrstevnicemi

28. 9. 2021, 15 km, 972 m

Huserka

Huserka, někde na půli cesty mezi Zimným a Vyšními Mohelnicemi. Nevýrazná, ale sympatická – máme ten kopeček „cestou“ rádi. Hra #drobottina pokračuje a i ty #dětijsouradost.

Obidová

Začínáme si na to „hledavé“ obcházení kopců, o jejichž stezkách na vrchol Mapy zarputile mlčí, zvykat. Takové to objevování milých míst, ale i neproniknutelných slepých „uliček“, kde na živáčka nelze narazit. Obidová v podzimním slunci potěšila.

20. Dostaveníčko pod Travným

3. 10. 2021, 14 km, 850 m

Kozlanka

Že není na vrcholu nijak zvlášť zajímavá, to vyvažuje nádhernou strmostí. Kozlanka – na spojnici mezi hájenkou „Na Přelači“ a Travným. Příjemné místo, není-li zrovna třicet ve stínu. A to dnes nebylo.

21. Polomská (malebná) čtverylka

31. 10. 2021, 19 km, 759 m

Skalka

Co nedohání v originalitě svého názvu, to důstojně vyrovnala svěžím nástupem ze směru od osady Úspolka. Následná hřebenovka s občasnými výhledy velice potěšila. Naše další „ulovená“ Skalka.

Kozí hřbety

Kozí hřbety jsme letos s velkým nadšením navštívili v Krkonoších. Jejich menší beskydský protějšek však chytne za srdce více. Bodejť by ne, když se nachází v lokalitě Polomského hřbetu. Právoplatně se tak řadí na 2. místo v našem nadšení – hned za Javořinu.

Okrouhlice

Leží na červené značce na pomyslné přímce mezi Morávkou a Malým Polomem. Domů o ní asi nadšené ódy o převýšení psát nebudeme, ale příjemná cesta lesem to je, to jí nikdo neodpáře.

Mituří

Mituří, hora atmosférou ne nepodobna Okrouhlici, zalesněný vrchol… Ale stačí popojít „o pár vrstevnic“ níže a (nám dosud neznámý) výhled na Morávku chytne za srdce! Děkujeme, líbilo se. Stejně jako celých dnešních 19 kilometrů.

22. Vyčerpaný Ondra

6. 11. 2021, 21 km, 1049 m

Suché úbočí

Ondřejnický masiv jsem vždy vnímal tak trochu „do počtu“ a nevěnoval mu pozornost. Něco „tušit“ jsem začal při mrazivém únorovém „oťuknutí“ 2 vrcholů, …, při dnešní návštěvě všech 4 jsem konečně pochopil. Rádi se vrátíme! Suché úbočí je prima „ošklivé káčátko“.

Ondřejník

Z protilehlého Smrku, ani odnikud jinud jsem neviděl (nebo nechtěl vidět), že je vrchol Ondřejník tak svěže ostrý „hrb“. Líbil se nám! Nepotrpíme si na vrcholové „oltářky“, ale víme, že jsou oblíbené, takže dejme tomu… Sníh je brzy vylepší.

23. Dlouhá po dlouhé (době)

27. 12. 2021, 11 km, 566 m

Dlouhá

Po dlouhé době opět spolu na horách. A zároveň to byla taková tečka za naším letošním lovem, jemuž říkáme #drobottina. Dlouhá, která byla vlastně krátká. Jen necelých 11 km, nicméně krásných 11 km. Máme Veřovické vrchy rádi.

24. Neprávem přehlížená dvojice

8. 1. 2022, 13 km, 498 m

Motyková

Nenápadný vrcholek nad červenou trasou od (bývalé) chaty Slavíč směrem ke Kozím hřbetům, to byla dnešní Motyková. A taky byla jeden z posledních vrcholků v tamní lokalitě, které nám do naší hry/sbírky #drobottina chyběly. Prima „švih“.

Kotly

Když jsem navrhoval trasu, vypadalo to na nudný a ničím nezajímavý hřeben – na mapách se alespoň vrchol Kotlů takto jevil. Nicméně člověk popojde trošku za něj… Překvapení! 😈 Dnešní 13kilometrová #drobottina se povedla.

25. Pindy z Pinduly

15. 1. 2022, 11 km, 737 m

Černá hora

Je zvláštní – nahoru tak akorát drsná, přičemž dolů toutéž cestou nepříjemně strmá. Máme ji rádi, proto jsme si ji dnes „dali“ v podstatě dvakrát. Hezky od Pinduly až k „Rozcestí“ a poté dolů. Celou ji obejít a od chaty Mír opět nahoru. Černá hora se neochodí!

Velká Polana

Vrchol nebo louka, louka nebo vrchol? Příjemné místo kousek pod Radhoštěm, to je Velká Polana a její výhled na oba Javorníky, Kyčeru a ty další z Veřovických vrchů.

26. Tudy nikdo nechodí…

4. 2. 2022, 14 km, 690 m

Smrčina

Na tento „lov“ krátce před setměním budeme dlouho vzpomínat. A nebylo to jen tím dlouhým volným sněhem po kolena a v hangu občas i po pás, jedná se i o (pravděpodobně) jubilejní túru před překonáním stovky vrcholů. Smrčina – číslo 98.

27. 100!

12. 2. 2022, 15 km, 636 m

(Velká) Kykula

Taková ta hora, co na mapách od doby, co jsem tvořil odznaky, změnila své jméno. „Velká“ nebo už prostě a jen „Kukyla“ byla fajn. Obzvláště cesta na vrchol, kdy jsem se každým krokem bořil po kolena, zatímco mladý se mi zákeřně smál se svými stopami jako „vodoměrka“.

Velká Kyčera

Když nevíte, jak pojmenovat horu, nazvěte ji Kyčera. A třeba s přívlastkem Velká. I přes jistou „fádnost“ svého jména byla dnes velice speciální. Náš společný 100. vrchol MS Beskyd! A nepochybně to nebude stovka poslední.

28. Nahoru ostře, dolů (Gutským) peklem

19. 2. 2022, 16 km, 815 m

Malý Javorový

Ke Třinci nemíříme často, Malý Javorový byl tak pro hru #drobottina víceméně „do počtu“. Ale když už je jeden turisticky „osiřelý“, je nutné trasu doplnit o milé bratříčky a sestřičky. Příslop → Velký Lipový → Ropice → Šindelná → Javorový. Fajn 16 km. I ten vítr byl snesitelný.

29. Prázdnota na Polomském hřbetu

26. 2. 2022, 12 km, 591 m

Polana

V „krajině nikoho“, po bílých pláních s prošlapáváním sněhu, kde jsou jediné stopy jen od všelijaké zvěře. Nahoru hezky po staré sjezdovce z Přelače – kdy asi naposledy fungovala? Dnešní Polana byla příjemným vstupem na oblíbený Polomský hřbet.

Muřinkový vrch

Skutečný vrchol je ještě o kousek výše v lese, nicméně z Muřinkového vrchu je asi nejznámější kaple a veřejné ohniště vedle ní. Takové to místo „setkání na hranici“. Dnešní túra se povedla, absolutně nikoho jsme nepotkali. Ani zde, což je mi malou záhadou.

Čerčok

Nejmenší #drobottina s poměrně nejtěžším „dobytím“. To těch parádních sněžných 5 km zcela neprošlápnutou cestou! Dle mapy jsme čekali úplně nezajímavý vrcholek kdesi ve smrkovém roští – bylo to velké překvapení. Tudy budeme chodit častěji.

30. Tři fialky

12. 3. 2022, 16 km, 751 m

Kyčera

Další z Kyčer do naší beskydské sbírky. S mladým jsme se shodli, že tato nad Horní Bečvou byla zatím ta nejhezčí. Ale není všem dnům konec, naše hra #drobottina ještě všechny Kyčery nevydala.

Mečová

Okolo Mečových se na svých trasách touláme velice rádi. Dnes nastal čas omrknout vrcholy. Vrcholová tyč v lese, co už s tím. Ale ten výstup z jižní strany… Ten byl… Takřka po čtyřech.

Zadní Mečová

Zadní Mečová v dnešním počasím nabídla prima pohled k sousedům. Ahoj bratia! A také samozřejmě vrcholový krpál jako hrom. Takovéto výstupy máme rádi. Dnešních 16 km se povedlo.

31. Krátká labutí píseň

2. 4. 2022, 4,9 km, 355 m

Kyčera nad Morávkou

„A táto, nejkratší túra, co »umíš«, je 10 kilometrů, že?“
„Tak moment, mladý, podrž mi termosku s čajem…“

4,9 km! Co není v dálce, to musí být ve strmosti. Labutí píseň skutečné zimy nebo prima „způsob“ jara?
Byl to takový „tanec vrstevnic“. Hezky tělo na tělo.

32. Šedé myši po čáře!

21. 5. 2022, 20 km, 976 m

Lukavice

Výšvih z Bílé na Bobek je základ. A pak? Poprvé po červené kamsi doprava, vlevo už to notoricky známe. A když po pár kilometrech přijde „zatáčka v lese“, je to Lukavice. Ničím zvláštní, ale přesto fajn místo na túře, hezky nahoru a dolů.

Polanky

Ostřeji nahoru, pak chvilku po zatravněném „stole“ a prudce dolů. Polanky byly milý úhybný „želví krunýř“ na naší červené hřebenovce. Pěkně po „čáře“, stačilo sledovat hraniční kameny.

Korytovo

Jsou túry, kdy se každým kilometrem nad výhledy tají dech, pak jsou tu ty „šedé myšky“. Vrcholek Korytovo je právě jednou z nich. Aspoň, že měl kámen i tyč – na rozdíl od dvou předchozích. Nebo jsme jen špatně hledali?

Klín

Klín a jeho vrcholový kámen, to byl oříšek. Ale jo, je tam! Ukrytý v trávě, prostý vrcholové tyče a dalšího značení. Čtvrtá tečka nad prima 20 kilometry po nezajímavě zajímavých vrcholech z naší hry #drobottina. Túry a #dětijsourados­t, víme?

33. Turistů prostý kraj po dešti

4. 6. 2022, 17 km, 582 m

Smrkovina V

Smrkovinu a její zelenou „traverzní“ trasu ze směru od Ježánek máme moc rádi. Dnes jsme „ulovili“ její východní vrchol, kterému na značce – nevíme proč – říkají Pedrov. Ta vůně lesa po nočním dešti byla omamná!

Janikula

Nenápadný „hrbolek“ v lese, to je Janikula. Nejzajímavější na ní byla dnešní 17kilometrová cesta „dálnicí“ z Visalají okolo Švarné Hanky a zpět. Jindy se tam nedá pro všechny ty cyklisty a kočárky hnout, dnes jsme měli krásné pusto a prázdno. Krajina po vytrvalém nočním a ranním dešti má hodně co do sebe.

A dál?

Je to jasně nalajnované. Správný směr je samozřejmě jen ten nahoru a dýchánky s těsným a vysokým počtem vrstevnic jsou ta nejlepší závislost. Nekončíme…